Při jedné z mnoha cest do centra Klatov se mi naskytl nádherný obraz - žena s dítětem, které se jí drželo pevně za nohy a hledělo upřeně do její tváře. Maminka se dívala do mobilu a patrně odpovídala na nějakou důležitou zprávu. Alespoň tak to působilo. Dítě se chovalo tiše a čekalo, až maminka vyřídí své záležitosti a bude se mu věnovat. Nevím, jak dlouho bylo to dítě trpělivé, ale mohlo se pozornosti dožadovat křikem, pláčem a vším tím, co děti tak dobře umí. Ono ale trpělivě čekalo, až bude ten správný čas a maminka k němu obrátí svou tvář.
Přišlo mi to jako velmi pěkné vyobrazení našeho vztahu s Hospodinem. Jsme u Jeho nohou a čekáme, každý jinak trpělivě, až k nám obrátí svoji pozornost. Čekáme, až nastane ten správný okamžik, který dokáže určit jen On, Pán nade vším. Hledíme k Němu s nadějí, kdy budou naše prosby vyslyšeny, kdy se nám dostane té vzácné pozornosti a my budeme smět prožívat Jeho přítomnost. S přesvědčením, že si tu chvíli budeme pamatovat navždy. Třeba jako Marie, která vše uchovávala ve svém srdci.😀
Komentáře